Jak je to s mocí?

20. února 2017 v 16:51 | Cizinka |  Téma týdne
Z celého srdce souhlasím s jednou větou, citátem nebo už ani pořádně nevím, co to je nebo kde jsem to četla... ale hlavní je, že se mi vryla do paměti a stále si ji pamatuji. Musel ji sestavit nějaký velice moudrý člověk. Protože věřte mi nebo ne, i jediná zdánlivě nepodstatná věta či citát dokáže člověku změnit život. Nebo ho alespoň přiměje se zamyslet, což je také velice důležité a bohužel v dnešní době častokrát i vzácné. Jak ta věta tedy zní?

Moc by měl mít ten, kdo o ni vůbec nestojí.

Krátké, jasné, pravdivé. O moc totiž většinou stojí člověk, který často nepřipouští názory druhých a je hluboce přesvědčen, že má patent na pravdu nebo v horším případě ten, kdo ji chce nějak zneužít. Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl.

Jenže lidé chtějí být někým vedeni, chtějí, aby nad nimi měl někdo moc, dokonce to i přímo vyžadují. Když se například podíváte na tu hrozivou českou soutěž zkopírovanou ze zahraničí, kde jsou dva týmy přeživších, které spolu soutěží na nějakých ostrovech... promiňte mi tedy to vyjadřování, ale z toho pořadu jsem viděla asi tak jen polovinu prvního dílu a moc nevím, jak to celé funguje... zkrátka jde o to, že ze začátku snad první věc, co oba týmy udělaly je, že si zvolily svého vůdce. Měli bychom se stydět, že se v roce 2017 nedokážeme o věcech demokraticky rozhodovat všichni mezi sebou, kdy mají všechny názory stejnou váhu a neustále potřebujeme někoho, kdo by nás vodil za ručičku. Takže pak se není vůbec čemu divit, když se státy skládají z různých parlamentů, sněmoven a bůhvíčeho dalšího. Je to vtipné. Lidé si na jednu stranu "na ty nad námi" neustále stěžují, ale na druhou vlastně vyžadují, aby je někdo vedl... takže co je pak správné?

Snad se jednoho dne dostaneme do stádia, kdy žádnou takovou "nadřazenou skupinku lidí" nebudeme potřebovat, i když jsem tedy silně na pochybách. Kdyby nebyl nikdo, kdo by lidem vládl, asi si dovedete představit, co by se stalo... totální kolaps, loupeže, vraždy, chaos. Zkrátka konec. Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Třeba budeme ještě příjemně překvapeni. I když... nebudu vám lhát. Moc naděje do našeho světa už nevkládám.

Výsledek obrázku pro black and white


Článek je přiřazen k tématu týdne "Touha po moci".

 

Nejistota.

19. prosince 2016 v 21:16 | Cizinka |  Téma týdne
Závidím lidem, kteří mají v něčem jistotu, ať už je to například přesvědčení o svých vlastních dovednostech, přesvědčení ve svou pravdu, přesvědčení o tom, že to, co vidí, je pravda. Protože mě celý život provází nejistota. Zpochybňuji ve svém životě úplně všechno a pak nemám nic, o co bych se mohla v případě nouze opřít.

Co když ta propiska, kterou vidím tady na stole přede mnou, má jiný odstín zelené, než opravdu vidím a já mám nějakou neprokazatelnou vadu zraku? Co když je můj pes ve skutečnosti nějaký tajný agent z nepřátelské galaxie plné šílených vraždících maniaků, kteří mají v úmyslu obsadit naši planetu a prostřednictvím všech zvířat získávají informace o našich dovednostech a inteligenci? Co když mě rodiče nenávidí, ale musí předstírat, že mě milují, protože teď někdo jejich pravé děti drží jako rukojmí a vydírá je?

Nejhorší je, že se takové teorie bohužel nedají vyvrátit, ať už znějí jakkoliv podivně. Občas si říkám, jestli takové myšlenky nejsou zbytečné, jenomže to opět jde zpochybnit. Co když jsou velice důležité a týkají se mého osobního rozvoje?

Celý Svět, vlastně i život, je pro mě jedno velké bludiště plné slepých uliček a temných zákoutí. A když už si myslím nebo alespoň doufám, že jsem na dobré cestě, po chvíli mi dojde, že jsem od vyřešení toho všeho snad ještě dál, než předtím...

Tak mě napadá... že bych mohla alespoň jedinou věc v mém životě potvrdit? A tou věcí by bylo, že je pravda, že to, co jsem teď napsala, je podle mě pravda? Vlastně nemůžu. I tohle se dá zpochybnit. Co když teď mou mysl ovládá nějaká vyšší síla a nutí mě psát tento text? To abych se začala sama sebe bát. Jenže strach k ničemu nevede a ani nevedl. Asi se s tím budu muset prostě nějak smířit.



Článek byl přiřazen k tématu týdne "A co když je to pravda?".